Robbert SinonGeschreven op 24 června 2022
Hledajíce starou ženu sedící na lavičce, procházíme s třemi lidmi centrem Českých Budějovic. Právě jsme se modlili k Bohu, s kým můžeme sdílet evangelium. Samozřejmě, můžeme to dělat s kýmkoli, ale někdy má Bůh již srdce někoho připraveného. Není nic lepšího, než s takovou osobou sdílet evangelium, a tu osobu jsme právě hledali. V tomto případě šlo o starou ženu sedící na lavičce.
Když jsme procházeli velkým náměstím v centru, zahlédli jsme různé starší lidi rozprostřené po lavičkách. Z nějakého důvodu jsme si všichni tři všimli jedné z těch žen. Rychle jsme se k ní přiblížili a jeden z nás ji oslovil česky. Brzy jsme zjistili, že žena také rozumí anglicky a dokonce trochu mluví.
Zatímco jedna z nás s ní hovořila, ti druzí dva jsme za ni tiše modlili. Najednou jsem měl před sebou obraz. Obraz pastýře s obrovským stádem ovcí v krásné zelené dolině. Zeptal jsem se Ducha svatého, co tento obraz znamená. Jak bych mohl tuto ženu povzbudit? Jak jsem si již dříve uvědomil, i nyní se potvrdilo, že Bůh mluví! Když se Ho zeptáme, On nám dá, a na nás je jen dobře naslouchat a přijmout. Duch svatý promluvil a ukázal, že pastýr z obrazu je zrcadlením této ženy, se kterou jsme hovořili. Ovce byly dětmi, o které se starala celý svůj život. Povzbuzení spočívalo v tom, že toto dělala s velkou péčí a láskou, což přinášelo Bohu velkou radost.
Zeptal jsem se ženy, zda má možná velkou rodinu, ale ukázalo se, že ne. Pokračoval jsem ve vyptávání na práci, kterou dělala. Žena vyprávěla, že byla učitelkou na základní škole a že to dělala celý svůj život. Okamžitě jsem pochopil, jak se vše propojuje. Řekl jsem ženě, že jsem viděl obraz pastýře s obrovským stádem ovcí v krásné zelen
